Co Ti Red-Pill neřekl? Aneb kdo jsi, když Ti vezmu status?

Můžeš mít miliony na účtu, titul před jménem, respekt v oboru a klíčky od Mercedesu položené na stole tak, aby je každý viděl. A přesto nemít úspěch u žen.

Osobně jsem zažil obě strany mince.

Byly chvíle, kdy jsem usazoval ženu do vyhřívaných kožených sedaček svého BMW. Motor tiše přede, interiér voní kůží, obrovská kytice nachystaná. Ideální výchozí pozice pro randění. 

A stejně tak byly chvíle, kdy za mě žena musela zaplatit taxík, abychom se vůbec někam dostali. Žádný lesk. Žádné ohromování.

Filozofie, kterou dnes známe jako "Red Pill" (tzv. červená pilulka odkazující na probuzení z iluze Matrixu ve stejnojmenném filmu), říká jednoduchou věc: Získej svaly, peníze a status a ženy přijdou samy. Upřímně? Je na tom hodně pravdy. Evoluční psychologie, teorie s3xuálního výběru, behaviorální vědy - to všechno potvrzuje, že zdroje, kompetence a postavení hrají významnou roli. Muž, který něco dokázal, je atraktivní. Tečka.

Jenže je tu jeden zásadní dílek skládačky, bez kterého se celý tenhle konstrukt začne rozpadat.

Core identita.

Odpověď na otázku: "Kdo vlastně jsem, když mi vezmeš všechno externí?"

Když nemáš peníze, vysoký status ani materiální statky, musíš to kompenzovat něčím jiným. Autenticitou. Energií. Bezprostředností. Ženy s Tebou tráví čas, protože je to živé a naplňující. Vzbuzuje to emoce. Nic z Tebe "netěží". Nemůžou. Když nemáš nic, nemají co získat. V nabídce jsi jen ty sám.

Problém začíná ve chvíli, kdy začneš růst. Je skvělé na sobě makat. Cvičit. Vydělávat. Budovat něco, co Tě přesahuje. Jenže naše ego miluje věci, za které se dá schovat. Z úspěchů si začne stavět hradby.
Najednou nejsi hodnotný proto, kým jsi, ale proto, co máš. Důležitý, protože máš respektovanou pozici. Silný, protože máš postavu. Žádaný, protože máš možnosti.

A někde pod tím vším zůstává zamčené Tvoje vnitřní dítě. Tvoje hravost. Umělecká část. Emoce. Mezi "co mám"/"co jsem dokázal" a "kdo jsem" se objeví rovnítko. A v tu chvíli začneš být rigidní. Racionální. Kalkulující.

Najednou je všechno byznys. A v byznyse emoce překážejí.

Viděl jsem desítky zpráv, které dostávají moje svobodné kamarádky: "Byla by večeře v (doplň si jméno libovolné luxusní restaurace) v pohodě?" nebo "Co říkáš, že bych Tě svezl svým Ferrari?" Luxus jako návnada. Restaurace jako investice. Podtext je jasný: Já zaplatím, já zainvestuji a ty mi něco dlužíš. Ideálně sebe.

Jenže ženy nesnáší pocit, že jsou položkou v účetní knize. Že jsou produktem, který si někdo snaží koupit bez jejich souhlasu. Ten "obchodní vibe" je cítit na kilometry. A je opakem atraktivity.
Frajer přijede v luxusní káře, vezme ji do drahé restaurace, zaplatí tučný účet, usměje se a zcela samozřejmě nadhodí: "Teď teda pojedeme ke mně domů." Jenže ona překvapivě uteče domů i bez pusy na tvář. A on se cítí ublížený, podvedený. Jak si mohla dovolit nedodržet svoji část obchodu, na kterém se (ne)domluvili?

A někdy dokonce tyto holky běží za někým, kdo nemá nic. Vrátí se k toxickému ex, který sedí doma, hraje Xbox a půl roku nemá práci.

Proč?
Protože ten "lůzr" často žije způsobem, kdy je mu jedno, co si o něm myslí celý svět. Má rebelský vibe. Je nepředvídatelný. Riskuje. Umí být přítomný. Umí probouzet emoce. Nehraje na jistotu. Nesnaží se koupit si výsledek. Ale především miluje život.

A tady je Achillova pata honby za úspěchem.

Když postavíš svoji hodnotu čistě na výkonu, staneš se předvídatelným. Budeš hrát na jistotu. Budeš kalkulovat. A hlavně - budeš se srovnávat. S dalšími muži, kteří mají víc peněz, lepší tělo, větší dosah na sociálních sítích. V době, kdy je každý na dosah jedné zprávy, Tě někdo "lepší" může nahradit během pár minut. Stačí jedna zpráva a lesk Tvého Ferrari se ztrácí pod stínem chlapa, co má Bugatti.

Pokud je Tvoje hodnota vertikální - tedy postavená na tom, kdo je výš a kdo níž - vždycky bude někdo výš.

Ale když postavíš svou hodnotu horizontálně, na své unikátní osobnosti, na schopnosti být přítomný, cítit, užívat si život a vytvářet autentické napětí, najednou nemáš konkurenci. Neexistuje "lepší" nebo "horší". Existuje jen "jiný".

A když si žena vybere někoho jiného, neznamená to, že prohráváš. Znamená to jen, že nejsi její člověk. A to není ztráta. To je filtr.

Hlavní poselství tohoto románu?

Rozhodně je potřeba budovat tělo jako základ zdraví. Je skvělé vydělávat peníze. Je žádoucí mít možnosti, luxus, svobodu. To všechno Ti otevírá dveře.

Ale pokud u toho zapomeneš žít. Pokud zapomeneš cítit. Pokud ztratíš lehkost, hravost a schopnost být skutečně přítomný, staneš se jen chodícím bankomatem, který ohromí první blondýnu se základní úrovní manipulace. Příležitostí na večeři zdarma. Zdrojem něco získat bez skutečného zájmu. Setkáním bez chemie.

A chemie se koupit nedá.

Tu lze vybudovat pouze tím, že zahodíš své masky.

(Foto: ilustrační. Moje první BMW a jedna z mnoha kytek)