Netflix chtěl odhalit manosféru. Odhalil ekonomiku pozornosti.

Opravdoví muži nedělají opičky v cizím cirkuse

Na obrázku vidíš dva muže, které spojuje jedna věc. Oba byli pozváni do nového dokumentu Netflixu jako reprezentanti tzv. Manosféry. Jeden tohle pozvání odmítl a druhý se stal jednou z hlavních tváří dokumentu. Ten rozdíl mezi nimi ale říká víc než celý dokument.

Muž, který odmítl hrát cizí hru

V pravé části obrázku je starší holohlavý muž jménem Jack Donovan. Je autorem několika mezinárodně úspěšných knih o mužství a dlouhodobě pracuje s mužskými komunitami. Aktuálně vede projekt "Řád ohně" (Order of Fire), který sdružuje muže kolem hodnot jako čest, síla, odvaha a mistrovství. Nejde o žádný online produkt nebo show, ale o reálné setkávání, zkušenost a sdílení v komunitě mužů, kteří se snaží najít řád v dnešním chaotickém světě.

Právě tento projekt zaujal producenty dokumentu, za kterým stojí britský novinář Louis Theroux, a jeho tým Donovana už v roce 2024 oslovil s možností účasti. Donovan tehdy odpověděl, že si nabídky váží, ale že jeho komunita jsou čestní integrovaní muži, kteří často mají rodiny a nebudou sloužit jako "klauni" pro líné gaučáky sledující Netflix. A že pokud chce něco sdílet, má vlastní obsah. Nešlo tedy o to, že by neměl co říct, ale o to, že odmítl hrát hru, jejíž pravidla neurčuje.

Když pravda prohrává s pozorností

Ve svém aktuálním komentáři k dokumentu Donovan zmiňuje ještě jednu podstatnou věc. Za roky zkušeností s mainstreamovými novináři si podle svých slov opakovaně ověřil, že pravda často nestojí na vrcholu jejich hodnot nebo priorit. Mnohem výš bývá sledovanost, silný příběh a emoce, které přitáhnou pozornost. I za cenu zkreslení reality. A on odmítá přicházet s takovými lidmi do styku.

Koho Netflix ukazuje jako "manosféru"

Dokument "Inside The Manosphere" tak vznikl bez Donovana a aktuálně boduje na Netflixu. Jako reprezentace "manosféry" v něm vystupují především influenceři jako Harrison Sullivan (HS TikyTokky), Myron Gaines (Fresh & Fit), Sneako nebo podnikatel Justin Waller. Společným jmenovatelem těchto postav je to, že jejich obsah stojí na silné kontroverzi. Právě Harrison Sullivan je i tím mužem vlevo na obrázku.

Když se z mužnosti stane marketing

Hlavní "hrdinové" dokumentu nepůsobí jako lidé, kteří se snaží něco hlubšího vysvětlit nebo předat, ale spíš jako jedinci, kteří velmi dobře rozumí tomu, co funguje na masové publikum. Dokonalí marketéři bez jakýchkoliv morálních zábran. Ač je dokument uvádí jako reprezentanty "mužské-sféry" (Manosphere), jejich chování je opakem mužnosti. Nečestnost, materialismus, povrchnost nebo křehké sebevědomí schované za pózu nebo aroganci jsou ústředními faktory jejich byznysů. Není tak složité najít v jejich slovech a činech rozpory.

Role tazatele: nic neodhaluješ, jen dáváš prostor

Luis v roli interviewera ve skutečnosti nemá příliš složitou práci. Stačí se správně ptát, působit zvědavě a dát prostor. Influenceři se v určitém smyslu "odhalují" sami, ne proto, že by byli nachytaní v nějaké sofistikované pasti, ale protože jejich způsob fungování je postaven na schopnosti říct a udělat cokoliv, co vydělá peníze. V tu chvíli se ale nabízí zásadní otázka: jaký smysl má "odhalení" někoho, kdo sám nestydatě říká, že jeho slova nemají žádnou hodnotu?

Moment, který odhalil celý dokument

Zajímavé je ale sledovat, co se děje ve chvíli, kdy se pozornost na okamžik obrátí opačným směrem. V dokumentu se objeví jeden moment, který vyčnívá nad zbytek a který nepřichází ani od influencera, ani od samotného Therouxe. Přichází od matky Harrisona Sullivana (HS TikyTokky).

Ve chvíli, kdy je její syn tlačen do rozhovoru o svých právních problémech ve Velké Británii, vstoupí do diskuze a položí jednoduchou otázku:

"Jestli s tím, co dělá, nesouhlasíte, proč na tom vyděláváte? Proč o tom točíte dokument?"

V ten moment se celý rámec na chvíli rozpadne, protože se pozornost přesune z objektu dokumentu na jeho samotnou podstatu.

Dva světy, jeden byznys

Najednou už nejde jen o to, co říká nebo dělá influencer, ale také o to, co dělá ten, kdo o něm točí dokument. Na jedné straně stojí člověk, který vydělává na kontroverzi, na druhé straně někdo, kdo vydělává na tom, že tuto kontroverzi ukazuje, analyzuje a kritizuje. Obě strany přitom potřebují totéž – pozornost. A čím větší "drama", tím hodnotnější obsah z pohledu dosahu i monetizace.

To není manosféra. To je ekonomika pozornosti

Právě v tomhle smyslu je možná nejpřesnější říct, že tenhle dokument není o manosféře, ale o ekonomice pozornosti. Neřeší, proč mají tito lidé publikum, neřeší, co přesně muži v dnešní době hledají, ani se nesnaží jít po hlubších příčinách. Problém není v tom, že dokument ukazuje kontroverzní byznys. Problém je v tom, že ho vydává za reprezentaci mužského světa.

Ve skutečnosti se projekt zaměřuje na úzkou nejviditelnější a nejkřiklavější vrstvu mužských influencerů, protože ta se nejlépe prodává a nejsnáze zpracovává do formátu, který udrží divákovu pozornost.

Realita, kterou dokument ignoruje

Jenže realita je složitější. Čím dál víc mužů řeší osamělost, vztahy nebo ztrátu směru. Data ukazují rostoucí rozdíly mezi mladými muži a ženami, více mužů bez intimní zkušenosti i dlouhodobě vyšší míru sebevražd. To nejsou okrajové jevy, ale signály společenských změn, které tenhle dokument vůbec neřeší. Nepátrá po příčinách a neklade otázky, které netvoří drama a tím ani nevydělávají peníze.

Dostáváme tak velmi zjednodušený obraz, snadno stravitelný příběh a jasně definované postavy s jasným určením, kdo je "dobrý" a kdo "špatný". Jenže bez skutečného pochopení mužského světa.

Kritika, která se mění v reklamu

Do toho všeho je tu ještě jeden efekt, o kterém se prakticky nemluví. Tenhle typ dokumentu tyto influencery ve skutečnosti neoslabuje. Naopak. Dává jim další pozornost, další dosah a pro část publika i další validaci.

Pokud takový obsah uvidí mladý kluk, který hledá směr a zároveň ho přitahuje představa rychlých aut, peněz, žen a určité formy povrchního "úspěchu", tenhle dokument pro něj nebude varování.

Bude to výkladní skříň. Uvidí někoho, kdo žije život, který ho v nějaké rovině láká, a zároveň slyší, že "svět na muže kašle". To je kombinace, která velmi snadno funguje. Každá zmínka, každý kontroverzní výrok, každé sdílení znamená další růst.

Dokument, který má působit jako kritika, se tak v praxi stává reklamou.

Muži, které neuvidíš na Netflixu

Algoritmy fungují, ekonomika pozornosti roste. Autentické mužské vzory jsou v ústraní. Znám spoustu mužů, kteří mají neuvěřitelnou integritu, čest i znalosti. Jen nejsou vidět. Nepotřebují to. V autentickém předávání zkušeností totiž ve skutečnosti nejsou velké peníze. A opičky oni ze sebe dělat nebudou. Často fungují offline, v menších a uzavřenějších komunitách, kde má důvěra větší hodnotu než dosah. Netouží po "záři reflektorů" ani po masách sledujících. Klid a mír jejich životů je pro ně hodnotnější než být validován.

Proč o tom mluvím

Možná jednou také dospěji do této fáze, kdy sdílení přestane dávat smysl a větší hodnotu bude mít klid, soukromí a práce mimo veřejný prostor. Smažu sítě a budu se věnovat jen tomu, co má pro mě osobně přínos. Ale do té doby mi dává smysl o těchto věcech mluvit a psát. Protože i kdyby to mělo pomoct jen pár lidem vidět věci o něco jasněji a objektivněji, pořád to má hodnotu.

Závěrem

A pokud jsi dočetl/a až sem a něco Ti to dalo, pošli to dál formou sdílení. Možná to někomu pomůže pochopit, že svět není tak jednoduše černobílý, jak ho prezentují ti, co vydělávají na pozornosti.