Muži drží svět: Manifest k Mezinárodnímu dni mužů

Dnes 19. listopadu je Mezinárodní den mužů.
Den, kdy bych chtěl vyjádřit ocenění, o které si žádný muž sám neřekne. Poslední roky se svět učí mužům spíše kázat než naslouchat. Mluvit o tom, jak by se měli změnit, ale mlčet o tom, co všechno už dávno nesou na svých bedrech. Je to pochopitelné - protože mužská energie je drsná, syrová, nepřizpůsobivá. Nedá se uhladit do tvaru, který by nikomu nepřekážel. A tak vzniká trend vyrábět "bezpečné muže". Muže, kteří nikoho nevyruší, nikoho neznejistí, nikoho nevystraší. Sice nejsou nebezpeční, ale zároveň také skloní hlavu tváří v tvář bezpráví, nepomůžou ženě v nesnázích, za nic se nepostaví, protože jsou neškodní. To není mírumilovnost. To je sociální kastrace.

V tomto procesu ochočování mizí něco zásadního - něco, na čem stála celá naše historie. Pojem "toxická maskulinita" se stal oblíbenou nálepkou, ale je to ideologická zkratka, která nepopisuje realitu. Tradiční maskulinita nikdy neučila muže ubližovat. Neříkalo se jim, že mají ponižovat slabší, utlačovat ženy nebo vést války kvůli egu. Skutečné mužství bylo odjakživa spojeno s odvahou, disciplínou, ctí a schopností chránit. S kontrolou emocí, ne s jejich odmítáním. A v neposlední řadě s démonizovanou silou - nejen fyzickou, ale i psychickou, emoční a spirituální.

A právě tahle energie držela svět pohromadě odjakživa. Dříve v podobě ochoty jít do války nebo čelit divoké přírodě. Schopnosti obětovat vlastní život, aby vznikla města, domovy a budoucnost pro ženy i děti. A přetrvává to dodnes, jen v jiné podobě. Drtivou většinu nebezpečných profesí vykonávají muži. Je to nepopulární, ale pravdivé. Muži staví, opravují, tahají, kopou, lezou do výšek i do hlubin. Riskují, abychom my ostatní mohli žít v bezpečí a pohodlí. Ať už je noc, bouřka nebo blackout, někde stojí muž v helmě, který zajišťuje, že z kohoutku ráno poteče pitná voda. Tohle nejsou romantizované představy o hrdinech. Tohle je každodenní realita. Tak samozřejmá, až ji přestáváme vnímat.

Muži dnes už téměř nemají komunity. Nemají starší vzory. Nemají kruhy mužů, kteří by je vedli. Dříve se ctnosti předávaly od muže k muži, dnes se spíš vysvětluje, proč jsou zbytečné. Je to jako vyhazovat hasicí přístroje z budovy jen proto, že už dlouho nehořelo.

A ano - samozřejmě, že svět stojí i na nelehkém údělu žen. Nezpochybnitelně. Ale dnes není Den žen. A tak pro dnes omluvte, že jejich zásluhy nechám stranou.

Dnes je mužské mentální zdraví pod enormním tlakem. A není se čemu divit. Muž má být silný, stabilní, odolný. Ne pro nějaké heslo "Pochlap se!", ale protože bez překonávání vlastních strachů, pohodlnosti a slabostí ničeho nedosáhne. Muž svou hodnotu buduje. Zároveň se však od něj očekává jemnost a emoční otevřenost. Má sdílet zranitelnosti, ale ty jsou nezřídka využity proti němu. Je to schizofrenní směr, který roztrhá jakéhokoli muže, pokud se ho snaží následovat.

Není divu, že mnoho mužů dnes neví, kým mají být. Bojí se projevit sílu, protože každý její náznak je nežádoucí. Bojí se říct si o prostor, protože to může být "patriarchální". Bojí se vést, protože svět si zvykl zaměňovat vedení za agresi. Výsledkem je generace mužů, kteří se snaží držet svět pohromadě, ale sami se pomalu rozpadají.

Ale dnešek není o sebelítosti ani nostalgii. Je o úctě a sebevědomí. O připomenutí, že mužská síla není hrozba. Je to základ. Bez ní by nevzniklo nic z toho, co považujeme za samozřejmé.

A pokud jsi muž, který tohle čte, vezmi si dnešek jako tichý rituál. Nepodceňuj se. Neomlouvej se za svoji sílu. Nepřemýšlej, jestli jsi "příliš". Tvoje disciplína, odvaha, zodpovědnost a rozhodnost nejsou překonané odkazy minulosti. Jsou přesně tím, co moderní svět pořád potřebuje.

Stůj rovně. Dýchej klidně. A buď hrdý na tu výzvu být mužem. Občas to není lehké, ale máš na to, kamaráde!