Sedíš za volantem nebo jsi passenger princess?

Téměř každý chlap by chtěl mít na sedadle spolujezdce nějakou krásnou, milou a štastnou holku. Takovou, která za námi vždy ráda nastoupí, do řízení nekecá a hlavně nepřesedne k nikomu jinému. Jenže zároveň často toužíme po tom, aby ignorovala, že řídíme jednou rukou, vůbec nekoukáme na cestu nebo dokonce chceme, aby to za nás převzala a my se jenom vezli. Samozřejmě tohle všechno myslím jen jako metaforu.

Upřímně závidím všem těm klukům, kteří si zatím naivní myslí, že ženy jsou milá nevinná stvoření. Ti zkušenější už na vlastní kůži poznali, že k proměně v ďábelské stvoření stačí opravdu málo, ale především, že to jsou ta nejpřísnější zrcadla našich strachů, nejistot a nedostatků. "No tak jsem řekl, že Tě naberu ve 14:30 a je 14:39, co je to za problém?! Pořád děláš nějaká zbytečná dramata!" je věta, kterou jsem sám vyslovil a mraky chlapů určitě v obdobné podobě také. Protože protiútok je vždy snadnější než čelit nepříjemné sebereflexi, že pevnost a spolehlivost našeho slova začíná už u maličkostí. Způsob, jakým děláme jednu věc, obvykle odpovídá tomu, jak děláme i vše ostatní.

Měnit některé zlozvyky nebo čelit svým stínům je poměrně náročné. A v dnešní komfortní době se rádi necháme zlákat nezodpovědností a leností. Pak je hrozně super být single, protože i když jsem řekl, že si zahraju hodinu na PlayStationu, je vlastně fuk, že jsem se zasekl na 4 hodiny. No tak jsem měl ten koš vynést před týdnem a ještě jsem se k tomu nedostal, vždyť to vlastně není důležité! Před sebou si to vždy nějak obhájíme. A je vlastně extra pohodlné nemít někoho, kdo by to soudil.

A ženy soudí. Mnohem více, než si myslíme. Ne naschvál, ne, aby nás shodily nebo ponížily. Jen to prostě mají zakódované ve své biologii. Po statisíce let přežití jich samotných i jejich dětí záviselo na tom, jak kvalitního a spolehlivého muže si vyberou. Dnes už situace není tak dramatická, ale potřeba emočního, fyzického i finančního bezpečí v nich zůstala. Často totiž chceme holku, která bude ve správný moment trochu mámou, jindy kamarádkou, pak utěšitelkou a v neposlední řadě i rozvernou rajdou. Ještě častěji však chceme, aby mezi těmito rolemi přepínala, nejlépe bez toho, abychom se my museli nějak podílet na vytváření adekvátního prostředí.

Ale to úplně nejhorší teprve přijde. Masky. Ta ďábelská ženská stvoření vidí skrze všechny masky. Žena díky velmi vyvinuté intuici velmi přesně cítí, kdy jsi přítomný, kdy jsi rozptýlený, kdy Tě něco žere a kdy si jen hraješ na chlapa, který "to má pod kontrolou". Ona Ti tím ukazuje, kde nejsi pravdivý. Kde si lžeš do kapsy. Kde nejsi pevný. Kde nedržíš směr. Ženský protest, podráždění nebo ticho nejsou náhodné nálady. Jsou to reakce na Tvou nekonzistenci. Je to zrcadlo, které nastaví přesně to, co bys sám nejraději neviděl.

A tohle zrcadlo je podle mě jednou z největších výzev v životě muže. Větší než práce, větší než posilovna nebo jakékoliv projekty. Protože v těch externích věcech se můžeš "zabejčit", urvat to "na sílu", bez potřeby pohlédnout do očí své stínové variantě a přiznat si nějaká emoční zranění nebo nejistoty.

A tady muži ztrácí směr. Utečou z pozice řidiče a nevšimnou si, že sedí na sedadle spolujezdce vlastního života. Pak mají pocit, že je život sám někam veze. Reaktivita, ego a emoce na prvním místě. To je ženská energie, která Tě pohltí pokaždé, když přestaneš být uzemněný.

A přitom mužská energie nezačíná u vynucené dominance nebo falešné tvrdosti. Začíná u směru. U jasného "tady jdu" a kroků, které na to navazují. U zodpovědnosti, která platí i ve chvílích, kdy něco pokazíš. U schopnosti říct "udělám to" a stejně rozhodně i "takhle ne".

Samozřejmě neplatí, že každá holka, kterou potkáme, se k nám automaticky hodí nebo bychom kolem ní měli ohýbat svůj život. To je pak o schopnosti říct "tohle nechci" nebo "tohle chci". Být spravedlivý, ale zároveň umět nastavovat hranice. A teprve když si tenhle vnitřní prostor vezmeš zpět, žena přestane přebírat Tvou roli. Protože ji už nebude muset přebírat.

Život neodměňuje ty, kteří se vezou, ale ty, kteří drží volant – bez ohledu na strach, terén nebo počasí. Můžeš si místo toho hrát na "passenger princess", pomyslně bezstarostně nastoupit do autobusu, ale pak se nemůžeš rozčilovat, že to neřídíš.

Ženy nás nevracejí do směru. To umí jen muž sám. Ale ony nám velmi přesně ukazují, kde jsme ten směr ztratili. A na nás je ukorigovat svoje ego i veškeré slabosti.