Temná manosféra nebo mediální strašák? Jak se vyrábí panika kolem mužů

Už jste slyšeli o temné manosféře, která vyrábí nebezpečné incely?

Drama, strach a morální panika jako obchodní model

Není žádnou novinkou, že drama prodává. Strach, hrozba a morální panika patří k nejspolehlivějším nástrojům, jak získat pozornost, kliknutí a v konečném důsledku i peníze. V posledních letech se tak v médiích stále častěji objevují nové "buzzwordy": manosféra, incel, misogynie. Pojmy, které mají v čtenáři vyvolat obraz temného a nebezpečného světa mladých mužů směřujících k radikalizaci a násilí.

Problém přitom není v tom, že by tyto jevy neexistovaly. Problematické je především, jakým způsobem jsou vykládány, míchány dohromady a zjednodušovány.

Co je (a není) manosféra

Manosféra je extrémně široký pojem. Označuje prakticky jakékoli mužské online prostředí - od fitness komunit, podnikatelských skupin a diskusí o disciplíně a osobním rozvoji až po malé, skutečně toxické subkultury. Prezentovat tuto širokou škálu jako jednolitý, nebezpečný celek není analýza, ale mediální zkratka.

Incel: úzký pojem s rozmazaným významem

Pojem incel je naproti tomu velmi specifický. Jde o zkratkové pojmenování odvozené ze slovního spojení involuntary celibate, které označuje úzkou subkulturu mužů, kteří kvůli dlouhodobému nezájmu žen rezignovali na vztahy a svou frustraci přetavili v otevřenou nenávist vůči ženám. Tento jev existuje a je reálný. Zároveň je však nutné říci, že po úspěchu britského seriálu Adolescence se tento termín masivně rozšířil do veřejného prostoru a začal nabírat odlišný kontext.

V online prostředí dnes bývá slovo incel používáno velmi lehkomyslně. Často už neoznačuje konkrétní subkulturu, ale funguje jako univerzální nálepka či nadávka pro jakéhokoli mladého muže, který je osamělý, sociálně neobratný nebo jakkoli kritický k ženám. Tím se původní význam pojmu rozostřuje a ztrácí analytickou hodnotu.

Proč je spojování incelů a seberozvoje zavádějící

Zavádějící je rovněž spojování incelů s mužským seberozvojem. Skuteční incelové neusilují o změnu. Nesnaží se zlepšovat sociální dovednosti, vztahy ani vlastní život. Kurzy randění, práce s disciplínou, fyzický trénink nebo podnikání představují pravý opak incel mentality. Přesto jsou tyto světy v mediálních textech často uměle propojovány - nikoli na základě dat, ale na základě dojmů a předem připravených interpretačních škatulek.

Porozumění není obhajoba

Je důležité zde explicitně říci jednu věc. Popis a analýza sociálních jevů neznamená jejich obhajobu. Snaha porozumět tomu, odkud frustrace, hněv či radikalizace vyrůstají, není omlouváním toxického chování, ale nezbytným předpokladem jeho skutečné prevence. Zaměňovat porozumění za schvalování je sice pohodlné, ale intelektuálně nepoctivé.

Jak se pracuje se "zdroji" a proč je to problém

Zásadním problémem tendenčních článků je způsob práce se zdroji. Velká část domnělých analýz vychází z pohledu "zvenčí", tedy ze subjektivního prohlížení anonymních internetových fór, kde nelze ověřit, zda příspěvky odrážejí realitu, frustraci jednotlivce, trolling, jednoho radikála s desítkami účtů nebo dokonce pouhou aktivitu botů. Hodnotíme tak výstupy, u nichž nejenže neznáme kontext, ale ani s jistotou nevíme, zda jsou výstupem reálné osoby. Z takového materiálu lze velmi snadno vytvořit libovolný příběh - stačí vybrat vhodné extrémy a ignorovat vše běžné a standardní. Tento mechanismus je typickým příkladem konfirmačního zkreslení (confirmation bias).

Jakmile jsou tyto extrémní projevy prezentovány jako reprezentativní obraz celého prostředí, posouváme se od analýzy k narativu. K příběhu, jehož cílem není porozumění, ale vyvolání emocí a strachu. Takto rámovaný obsah má tendenci generovat silné emocionální reakce publika, polarizované debaty a v důsledku i vyšší mediální dosahy, což dále motivuje jeho opakování.

Ideologický rámec a politizace mužství

V tomto kontextu je zajímavé sledovat, odkud tyto narativy často vycházejí. Řada autorů, kteří se věnují démonizaci tzv. manosféry, k tématu přistupuje z předem daného hodnotového rámce, mnohdy aktivistického či politicky zabarveného. Zásady, které byly ještě donedávna vnímány jako univerzální součást zdravého životního stylu a osobní odpovědnosti, jsou dnes místy interpretovány jako signál určité politické orientace, často mylně spojované s (krajní) pravicí. Výsledkem je paradoxní situace, kdy jsou převážně apolitičtí mladí lidé nedobrovolně vtahováni do ideologického střetu a kritizováni nikoli za konkrétní postoje, ale za důraz na individuální odpovědnost namísto kolektivní viny a plošné kritiky společnosti.

Jak vytvořit strašáka: paralela s feminismem

Jak lze z jakéhokoli hnutí či komunity vytvořit mediálního "strašáka", lze dobře ilustrovat na příkladu hnutí za ženská práva. Feminismus dnes není jednotný pojem, ale soubor velmi diverzifikovaných směrů. Vedle umírněných proudů zaměřených na rovná práva existují i radikální odnože, jako například KAM (Kill All Men), TERF nebo anarchofeminismus. Tyto proudy se v některých případech staví proti základním principům demokratické společnosti, pracují s kolektivní vinou, potlačováním práv nebo jsou spojovány s násilnými projevy.

Na základě tohoto výkladu by bylo snadné označit celé feministické hnutí za toxické či produkující nebezpečné ženy. Šlo by však o stejně zjednodušující a manipulativní postup, jaký je dnes často aplikován na manosféru. Klíčové je pochopení, že extrémy netvoří celek. A přesně stejnou optiku bychom měli uplatňovat i při hodnocení mužských komunit.

Konkrétní mediální příklady a selektivní zobecnění

Tento dvojí metr je patrný v konkrétních mediálních případech. Například v textech inspirovaných prací Laury Bates (článek: "Na kurzu balení žen se muži učí, že můžou mít každou. Je to pro ně jako kořist, říká odbornice, která prošla internetová fóra manosféry", Hospodářské noviny, 2. 1. 2026) jsou extrémní projevy z internetových fór prezentovány jako obraz celých mužských komunit. Metodologická slabost tohoto přístupu spočívá v selekci a zobecnění, nikoli v samotné existenci kritizovaných jevů. Autorka je v článku označena jako "odbornice", avšak její práce nevychází z akademického či empirického výzkumu v oblasti sociologie nebo psychologie mužských komunit, nýbrž z publicistického a aktivistického přístupu. V kombinaci s jejím dlouhodobým komerčním působením v tematicky zaměřené literatuře (je autorkou knih "Každodenní sexismus" a "Muži, kteří nenávidí ženy") je proto na místě zvýšená opatrnost při prezentování jejích závěrů jako ryze odborných a plně nezaujatých.

Guilt by association v praxi: případ Mike Thurston

Ještě zřetelnější je tento mechanismus v případě článků o influencerech, například textu: "Ekonomika mužské nejistoty: influenceři proměnili manosféru v uhlazený stroj na peníze" (Page Not Found, 27. 11. 2025), kde je jako ilustrativní příklad použit jeden z nejúspěšnějších světových influencerů Mike Thurston. Thurston má miliony sledujících, dlouhodobě se věnuje fitness, disciplíně a podnikání, nikdy se veřejně nevyjadřoval misogynně, nemá žádné kauzy a má silnou základnu ženských fanoušků. Přesto je zařazen do kategorie "toxické manosféry" pouze proto, že se objevil ve videu s kontroverzním influencerem a vedl s ním nekonfliktní rozhovor o cvičení a podnikání. Mike Thurston se navíc následně explicitně distancoval od kontroverzních výroků hosta, které byly proneseny mimo rámec jejich společného natáčení.

Jde o učebnicový příklad logického klamu guilt by association (vina skrze asociaci). Nehodnotí se konkrétní výroky ani činy, ale pouhá blízkost k někomu problematickému. Analýza je nahrazena nálepkou.

Wellness ≠ manosféra

Dalším problematickým rámováním je označení manosféry již v samotném nadpisu jako "stroje na peníze". Do tohoto výkladu jsou dle samotného textu zahrnovány jevy, jako je růst trhu s doplňky stravy, rozmach wellness byznysu či nárůst fitness retreatů. Tyto trendy však nemají žádnou specifickou vazbu na manosféru, ale odrážejí širší a dlouhodobý vývoj celého trhu mužského wellness.

Růst fitness a wellness sektoru má řadu dobře zdokumentovaných příčin: zvyšující se prevalenci obezity, rostoucí zájem o dlouhověkost a prevenci, rozmach online koučingu i změny životního stylu po pandemii. Spojovat tyto makrotrendy přímo s manosférou je metodologicky nepřesné. Přesto jsou prezentovány jako důkaz existence údajné "grift economy" (tedy ekonomiky založené na systematickém zneužívání nejistoty či zranitelnosti publika) manosféry, aniž by byla doložena přímá kauzální souvislost.

Studie o influencerech a zavádějící generalizace

Tato domnělá "nečestnost" byznysu je dále podpořena odkazem na studii The Dark Side of Social Media Influencers (Ekinci et al., Psychology & Marketing, 2024), která se zabývá negativními aspekty influencer marketingu a možnostmi neetické monetizace publika. Uvedený zdroj se však týká influencerů obecně, nikoli specificky mužských influencerů či tzv. manosféry. Studie navíc reflektuje fenomény typické pro influencer marketing jako celek, dlouhodobě dominovaný zejména lifestyle, beauty a wellness segmenty. Tento kontext je v článku zcela opomenut a závěry studie jsou prezentovány tak, jako by se vztahovaly přímo na mužské seberozvojové komunity, což představuje další příklad zavádějící generalizace.

Když se i mužská setkání stanou hrozbou

Podobně přehnaně jsou v totožném článku problematizována i mužská setkání, mentoringy a mastermind skupiny, které jsou bez důkazů naznačovány jako potenciální zárodky kultů. V době, kdy se otevřeně hovoří o krizi mužského mentálního zdraví, osamělosti a absenci podpory, se tak paradoxně zpochybňuje i samotná možnost, aby se muži potkávali, sdíleli zkušenosti a pracovali na sobě.

Širší kontext: mužská identita bez opory

Nelze přehlížet ani širší kontext. Mladí muži dnes často vyrůstají bez dostupných a respektovaných mužských vzorů a bez prostoru, kde by mohli své problémy otevřeně řešit mezi sebou. Zároveň se od nich očekává, že podoba mužství nebude vycházet z jejich vlastních potřeb a zkušeností, ale bude filtrována skrze aktuální aktivistické trendy, politickou korektnost a často i perspektivu žen. Výsledkem je, že přirozené formování mužské identity slábne a online komunity pak nevznikají z ideologie, ale jako náhrada za chybějící vztahy, směr a pocit ukotvení.

Co v debatě systematicky chybí

Ve všech těchto názorových textech, které se tváří jako objektivní analýzy, chybí jeden zásadní prvek - pozitivní vlivy mužských komunit. Přestože jich existuje nespočet, většina článků je nezmiňuje ani okrajově. Přitom právě mužské skupiny mohou znamenat zlepšení fyzického i psychického zdraví, snížení osamělosti, posílení disciplíny, smyslu a odpovědnosti i prevenci radikalizace. Tyto přínosy neslouží pouze jednotlivým mužům, ale mají pozitivní dopad na jejich rodiny, partnerské vztahy, pracovní prostředí i širší společnost. Ignorovat tento rozměr neznamená neutralitu, ale ochuzení veřejné debaty o klíčovou část reality.

Poznámka k metodologii

Je třeba dodat, že při skutečně důsledném odborném rozboru by bylo možné v uvedených článcích identifikovat celou řadu dalších logických klamů, metodologických slabin a dezinterpretací. A to se jedná pouze o dva vzorové texty. Pro zachování přehlednosti a srozumitelnosti už tak rozsáhlého textu byly v tomto článku záměrně vybrány pouze ty nejvýraznější a nejzásadnější, které mají přímý vliv na celkové vyznění prezentovaného narativu.

Realita dnešních mladých mužů

Při hodnocení mužského světa je nutné vzít v potaz širší kontext, ve kterém se dnešní mladí muži pohybují. Často dostávají protichůdné signály. Na jedné straně jsou vedeni k tomu, aby k ženám přistupovali jako k plně rovnocenným partnerkám, na straně druhé se od nich v oblasti randění stále očekává dodržování tradičních rolí - být iniciátorem, galantním mužem, který plánuje, platí a nese odpovědnost.

K tomu se přidává deformace seznamovacího prostředí vlivem moderních technologií, kde průměrný muž potřebuje stovky až tisíce interakcí typu "swipe", aby získal jedinou shodu, zatímco pozornost žen je koncentrována na velmi úzkou skupinu mužů. Tyto faktory nejsou marginální ani smyšlené. Mají prokazatelný dopad na mužské sebevědomí, psychiku i pocit vlastní hodnoty.

Ignorovat tuto realitu a zároveň se tvářit překvapeně nad frustrací části mužské populace není řešení, ale popření samotného problému.

Co skutečně snižuje riziko radikalizace

U mladého chlapce nebo muže, který cvičí, stará se o sebe, má kolem sebe lidi, kteří se o něj zajímají, není automaticky odsuzován a má prostor otevřeně mluvit o svých problémech, je i při vystavení toxickému obsahu na sociálních sítích riziko radikalizace minimální.

Pokud však k těmto lidem přistupujeme s předsudky, útočně a s apriorním podezřením, pokud je nálepkujeme jako potenciální hrozbu, zesměšňujeme jejich snahu o seberozvoj a odmítáme s nimi vést dialog, pak tímto přístupem radikalizaci sami podporujeme.

Závěr

Démonizace manosféry jako celku, míchání extrémů s mainstreamem a nahrazování analýzy ideologickým narativem společnost nechrání. Jen dál prohlubuje příkopy a vytváří prostředí, ve kterém se skutečné problémy neřeší, ale zjednodušují, politizují a zpeněžují.

Možná bychom se místo hysterického strachu z toho, co mladý kluk viděl na internetu, měli začít ptát, kdo je, jak chce žít, co ho trápí a kam směřuje. Ne mu podsouvat normativně předepsanou a sterilní verzi "správné" maskulinity, ale dát mu prostor mluvit, být slyšen a brán vážně. Pocit smyslu, zájmu a přijetí chrání před radikalizací nesrovnatelně lépe než vina, nálepky a autoritativní moralizování.

Poznámka autora

Autor se téměř deset let pohybuje v oblasti osobního a mužského seberozvoje, především z pozice účastníka, tvůrce obsahu, pozorovatele, ale i praktikujícího jednotlivce. V průběhu let získal osobní zkušenost jak s klasickými přístupy k osobnímu rozvoji a péči o duševní zdraví, včetně individuálních a skupinových terapií, tak s alternativními formami práce se sebou, jako jsou mužské kruhy, tematické retreaty či další komunitní a sebezkušenostní praxe.

Profesně se dlouhodobě pohybuje v podnikatelském prostředí orientovaném na výkon, odpovědnost a psychickou odolnost, s převážně mužským zastoupením. Zároveň působil jako pomocný trenér v oddíle karate, kde se podílel na vedení tréninků, práci s jednotlivci i skupinou a dlouhodobě sledoval proces formování mladých mužů. Tato zkušenost zahrnovala práci s motivací, hranicemi, autoritou, disciplínou i zvládáním emocí pod tlakem a poskytla mu praktický vhled do potřeb, vývoje a zranitelností dospívajících i dospělých mužů. Autor se hlásí ke komplexnímu pojetí mužství, které zahrnuje fyzickou, mentální, emoční i psychologickou rovinu. Vymezuje se vůči snahám redukovat mužství na neškodnou a odosobněnou karikaturu a místo toho zdůrazňuje potřebu mužské kvality kultivovat, integrovat a nést za ně odpovědnost.

V rámci tzv. manosféry autor tvoří obsah a je autorem elektronické knihy pro muže. Zároveň však není profesionálním koučem (ač některé koučovací kurzy absolvoval) a mužský seberozvoj ani tvorba obsahu pro něj nepředstavují hlavní zdroj obživy, což mu umožňuje udržet si odstup, kritickou sebereflexi a nepodléhat ekonomickému tlaku na jednostranné závěry.

Autor se nepovažuje za nezpochybnitelnou autoritu ani nositele jediné správné interpretace. Jeho cílem není polarizace, ale porozumění, dialog a otevřená komunikace, jak mezi muži navzájem, tak mezi pohlavími. Současně rád upozorňuje na pozitivní funkce mužských komunit, které jsou v mediálním prostoru často přehlíženy nebo zjednodušovány.