Za hlubokou relaxací pomocí floatingu

Pokud jste pravidelní diváci Dr. House, možná jste viděli epizodu, kde je House přítomen v autobuse, který se vybourá. Těsně před samotnou havárií zaznamená, že v autobuse je někdo, kdo "brzy zemře". Bohužel šok a trauma způsobí, že není schopný poskládat celistvý obraz. K odemknutí vzpomínek se tak snaží dostat přes vyvolání halucinací pomocí chemie. Když to nemá valné výsledky, přejde k méně invazivní metodě a tak vidíme House, jak se zavírá do tzv. floatingové nádrže, kde se snaží si pomocí hluboké relaxace vyvolat halucinace a osvěžit vzpomínky. Budiž tento úryvek z populárního seriálu mým úvodem pro mou recenzi techniky floatingu, kterou jsem dnes na vlastní kůži okusil.

Co je to floating?

Slovo floating bychom mohli volně přeložit jako "vznášení se". Základem této techniky je uzavírací nádrž ve tvaru vajíčka, která je do poloviny naplněna vodou s vysokou koncentrací epsomské soli. Jelikož je obsah soli až 500 kg, voda tak simuluje podmínky Mrtvého moře. Jak název napovídá, člověk vstoupí do této nádrže, uzavře víko a poté se položí na hladinu. Voda, která nadnáší tělo, umožní absolutní uvolnění všech svalů, zároveň teplota totožná s teplotou lidského těla snižuje vnímání kontaktu s vodou a přibližujeme se tak stavu beztíže. Absence smyslových stimulů je to pravé pro dosažení hluboké relaxace. Člověk v tichu, může si však zvolit mezi tmou či mírným podsvícením, které případně zmírní stav úzkosti, který lze při prvních minutách v tomto prostoru zažívat. Ne však dlouho, protože působení epsomské soli na tělo má řadu blahodárných účinků a jelikož dochází ke vstřebávání magnézia skrze kůži, dochází i ke zklidnění psychiky.

První kroky do vody

Když vyplňuji dotazník kontraindikací, chvilku se zaseknu u slova "klaustrofobie". Nemyslím si, že něčím takovým trpím, ale představa vznášení se v uzavřené báni mě trošku zneklidňuje. Tento bod zaškrtnu jako negativní a po osprchování už za pár minut stojím před floatingovou nádrží a dostávám instrukce. Prostor to není tak malý, je podsvícený jemným světlem, které plynule mění barvy od modré až po červenou. Na jedné straně je tlačítko pro zhasnutí, na druhé je "nouzové tlačítko". To je zde pro jistotu, že by se účastník rozhodl, že je mu pobyt tak nepříjemný, že chce proceduru ukončit. Upřímně doufám, že já ho použít nebudu muset, ale docela chápu, že pro to někdo může rozhodnout. Dostanu špunty do uší, abych se vyhnul plným sluchovodům soli, a zůstávám v místnosti sám. Do nádrže lze jít v plavkách, ale většina lidí jde nahá, stejnou variantu volím i já.

Od diskomfortu až po relaxaci

Vlezu dovnitř a říkám si, že bych si mohl nechat otevřeno. Nebo jen mírně přivřít a až se trošku "aklimatizuji", tak dovřít. Snaha nechat škvíru se nepovede, víko se dovře a moje ego mi nedovoluje už s tím nic víc vymýšlet. Přece nejsem zas takový srab, abych nevydržel chvilku ležet zavřený v tanku. Lehám si a snažím se se uvolnit tělo. Cítím všechno, jen ne uvolnění. I když mám zapnuté podsvícení, tak hluboké ticho a pohled na uzavřené víko mi nedodávají pocit klidu. Cítím svůj zrychlený tep a představa dalších 45 minut mě trošku děsí. K tomu všemu mě bolí za krkem. Původcem této bolesti je snaha nadzvedávat hlavu, nechci se úplně odevzdat vodě a ponořit obličej až po hrany lícních kostí. Po chvilce proklínání se, co jsem si to zase vymyslet za blbost, se odevzdávám, povolím i krk a konečně se celkově "vznáším". Necítím ani teplo, ani zimu, pomalu zklidňuji dech a začínám si stav užívat.

Do hlubin mysli

Snažím se pustit kontrolu, odpoutat se od analyzování situace a jen to vnímat. Občas mi myšlenky uklouznou k psychedelickým účinkům floatingu, o kterých jsem četl. Jelikož se odříznete od všech stimulů a lze zaměřit pozornost dovnitř sebe, řada lidí hovoří o mimotělních zážitcích či halucinacích, kterých dosahují bez jakýchkoliv chemických látek. Po prvních patnácti minutách, které byly o překonání nervozity a odevzdání se, konečně cítím splynutí s vodou, dýchám pomalu a myšlenky začínají tvořit obrazy. Je to jako živé snění, akorát, že zde není žádný kontakt s postelí, žádný měkký polštář, není vlastně nic. Po chvíli přestanete vnímat své tělo a jste jen vaše smysl v prostoru. Rozhodnu se posunout se na vyšší level, vzdát se světla a okusit floating v absolutní tmě. Jelikož změny barev světla zaznamenáváte i přes zavřená víčka, trošku vás to spojuje s realitou. Po zhasnutí je to jiné, lepší. I to poslední pojítko se situací je pryč a vy se můžete propadnout ještě hlouběji do relaxace. Chvílemi, kdy už mi přijde, že jsem snad usnul a jsem ve snu, musím "šlápnout na brzdu", zahýbat si prsty u nohou a uvědomit si své tělo. Nevím, co by se dělo, kdybychom to neudělal. Chápu, že floating je prostředek, ale je na každém, v jakém rozpoložení přijde a co svému vědomí dovolí. Zatímco někteří hovoří o neuvěřitelných zážitcích, jiní popíšou proceduru jen jako ležení na vodě. Vše je o tom, kam až se sami rozhodneme pustit naši mysl. Osobně je pro mě úroveň relaxace dostačující, a i když cítím, že by šlo "jít dál", nemyslím, že je to nutné testovat ihned při první návštěvě. Když se začne ozývat hudba, ohlašující přibližující se konec procedury, pomalu se začnu probouzet.

Shrnutí

Floating bych označil za velmi zajímavou a bezpečnou techniku pro všechny, co si chtějí trošku pohrát se svou myslí a zlepšit svůj psychický stav. Benefity pro tělo jsou už pak jen bonusem navíc. V Praze je několik míst, kam lze na floating zajít, já jsem zvolil CryoLife v centru. Cena floatingu obvykle začíná na 700 Kč a jeho délka je od 45 minut výše. Pokud máte problém se soustředěním, pořád vám hlava "jede na plné obrátky", zapomeňte na nepohodlné sezení v lotosovém květu a snaze se dostat do relaxace. Zde máte řešení, jak se snadno "odpojit". Případně pokud jste zvyklí meditovat a chcete svůj prožitek posunout na vyšší úroveň, podmínky floating tanku vám to umožní. Za mě mohu rozhodně doporučit a brzy se chystám na opakování.